Jak jsem začala s fotografováním

Tento příběh se stal už dávno, ale přece jenom má pro mě význam. Je to totiž den, kdy jsem udělala svou první "uměleckou" (hodně velké uvozovky) fotku. Bylo zrovna léto, minulého roku a já jsem neměla jít s kým ven. Všichni byli nemocní, tak co jsem měla dělat? Ani nevím, jak mě to napadlo, ale řekla jsem si, že si půjdu zkusit něco vyfotit. Vzala jsem náš kompakt - Olympus.. Ani nevím co to bylo zač, to mně bylo v tu chvíli jedno. Vyšla jsem z bytu a šla směrem k lesoparku. Měla jsem štěstí, protože v tu dobu bylo všude kolem barevno a broučků nespočetně. Dala jsem se do focení a v tu chvíli mě to začalo strašně bavit. Byl to pro mě takový relax. Jen já, foťák a na telefonu puštěná hudba. Bylo mi jedno, jak budou ty fotky vypadat, prostě mě to bavilo. Když jsem přišla domů a viděla jsem, že moje fotografie nejsou zas tak špatné, byla jsem šťastná. Moje fotografie jsem dala na facebook a dokonce měly úspěch. A nejen tam. Moji přátelé, známí a rodina říkali, že mám prý talent a že mi to jde. To vše mě popohánělo dál. A pořád popohání:)...

Koloběh života

Fotografování v ZOO Brno

Ve středu 27.4. jsme měli projektový den. Mohli jsme si vybrat na jaký projekt pojedeme a já si vybrala ZOO Brno. Na jednu stranu kvůli tomu, že jsem tam naposledy byla když mi bylo tak 6 let, ale hlavně jsem tam jela za účelem fotografování. Cesou tam jsme jeli autobusem, ve kterém se mi dělalo trošku "šoufl" a když jsme dojeli do Brna, museli jsme ještě chvíli čekat, než se ZOO otevře. Když se konečně otevřela, prošli jsme si hlavně dolní část, což mi moc nepřišlo, protože se chodilo pořád do kopce. Poté jsme měli program ve formě přednášky "co přináší a jaké má ZOO výhody". Musím přiznat, že to mě moc nebavilo, ale po dlouhé přednášce jsme se šli dívat na gepardy. Bože, to jsou tak nádherná zvířata! Po pravě, ty mě snad nejvíce zaujaly. Poté jsme měli rozchod, tak jsme se s Verčou rozhodly, že se půjdeme podívat nahorů. Nahoře byli zebry, které byly snad nejvíc společenské. Pořád se tam předváděly a jak se říká "byli to prostě frajeři". Po tom jsme viděly velbloudy, kteří měli zase dokonale tupé výrazy. Když jsme se vyškrábaly úplně nahorů, tak jsme se staly svědky námluv žiraf. Bohužel čas nám nepřál, tak jsme musely jít dolů, kde jsme měly sraz. To mě vcelku hodně mrzelo, protože jsem se chtěla jít podívat na hady. Ale tak co se dá dělat, do Brněnské ZOO si přece jenom můžu zajet i někdy jindy:)

Tady můžete vydět nějaké fotografie ->
   http://mysterytea.rajce.idnes.cz/27.4.2011-Projektovy_den,_ZOO_Brno/

Fotografování Romanky - interiér

Hned den po focení Markétky, jsem měla domluvené, že budu fotit Romču. Přišla jsem na to, že tyhle dva dny měly jednu spojitost v "uměním modelek" a to takovou, že obě dvě se mi pořád vrtěly. Naštěstí s Romčou to bylo jednodušší, že když jsem jí řekla, ať dá tu pózu, co byla předtím, tak se mi vrátila a já mohla fotit. Přišlo mi, že tam oblečení lítalo a modelka byla pořád míň a míň oblečená. Ale ty fotky "dál, dál" (jak by někdo nazval) mám jen já a modelka;).. Na druhou stranu si myslím, že Romča je sen všech fotografů. Má krásný obličej (Znak krásného obličeje - oči a pusa; když má "modelka" krásné oči/pusu/, dělá to automaticky pěkný obličej.) a ke všemu i postavu, takže se fotila opravdu dobře. Jinak jsem vždy přemýšlela, jak vykouzlit úsměv, aby vypadal přirozeně. Nejlepší je to opravdu na to jít přes řeči typu "Představ si, že jsem krásnej kluk a ty mě chceš sbalit úsměvem", ale ne proto, že úsměv potom vypadá přirozeně, ale proto, že když tohle chvíli říkáte, tak se modelka začne smát (kdo by nezačal, žejo:D) a co máte najednou za objektivem? Přirozený úsměv:)) Jinak mě asi málem zabila úprava a promazávání fotek, protože jich bylo 650, z toho bylo vybraných 145 a na každé fotce jsou 2 rámečky. Takže se celkem divím, že se mi o Romči buď nezdálo, nebo že jsem ze spaní už automaticky nedělala "Jednoduchý rámeček, 60 bíla, ok; jednoduchý rámeček, 30 černá, ok". V každém případě - bylo to bezvadný a ty 2 dny, kdy jsem fotila po sobě mě moc bavily:)


Výsledky naší práce můžete vidět tady->  

 http://mysterytea.rajce.idnes.cz/Romanka/

Fotografování Markétky - exteriér

Nedávno, přesněji 7.4 jsem šla se svou kamarádkou Ilčou fotit její mladší, přibližně 4 letou sestřicku Markétku. Do lesoparku přišly o něco později, takže moje napětí se neustále zvyšovalo. Po 5 minutách jsem je viděla na konci cesty a až došly ke mně, daly jsme se do focení. Údajně se Markétka ráda fotí, no podle mého názoru až tak moc ne. Bylo to poprvé, co jsem fotila malé dítě, tak možná i proto. Byla to celkem "fuška", nevěřila bych, jak je těžké fotit malé dítě. Neustále musíte nějakým způsobem upoutávat pozornost, aby se vůbec podívalo do objektivu. Když už se tam podívá, je to většinou vteřinový pohled, kterým hned "ucukne". Po nějakém čase jsme se přesunuli na dětské hriště, kde už jsem se ani nesnažila moc upoutávat pozornost. Hrála si s ostatními dětmi, takže jsem věděla, že proti tomu nemáme se Stanleym šanci. Poté, co jsme měly vyfocené všechny fotky, co jsme potřebovaly a chtěly, jsem už naprosto vyřízená došla domů s myšlenkou, že teď přichází ta horší.. No, když fotíte "starší", tak horší, ale u malého dítěte je to dost na podobné úrovni. Řekněme to takhle, ta nudnější část - úprava. To znamená: dát do rámečku, popřípadně hodit do černobíla či nějak doupravit kontrastem. No jednoduše řečeno - prostě nuda. Ale ikdyž jsem ten den spala jako zabitá, stálo to za to. Fotky si myslím, že jsou povedené a ikdyž si tady převážně stěžuju.. Tu činnost prostě miluju :)) 


A tady je výsledek přibližně 2 hodinové práce->  
http://mysterytea.rajce.idnes.cz/Marketka/


Btw: Opravdu uznávám profesionální fotografy, kteří musí s dětmi pracovat skoro každý den. Musí to být vyčerpávající, ale svým způsobem to musí i dodávat energii:) Alespoň mně dodal hlavně energii pohled na fotky, které nejsou k zahození:)